Může přijít tiše a nečekaně – a během několika minut vám obrátit život vzhůru nohama. Cévní mozková příhoda nepostihuje jen starší lidi. Stále častěji se týká i těch, kteří si mysleli, že mají ještě dost času. Jak ji rozpoznat včas, co dělat, když ji dostane někdo blízký, a proč nestačí jen zdravě jíst – o tom všem jsme mluvili s primářem zlínské neurologie.

Pane primáři, co přesně se děje v těle při mozkové příhodě?

Mozková mrtvice je onemocnění, které v osmdesáti až devadesáti procentech způsobí uzávěr mozkové tepny. Je to analogie srdečního infarktu, při kterém se vám uzavře koronární tepna; při mozkové mrtvici se uzavře mozková tepna. Krev přestává proudit do určité části mozku a ta přestává fungovat. Druhý typ mrtvice, který nemá úplnou analogii se srdeční příhodou, jsou případy, kdy mozková tepna praskne a způsobuje krvácení do mozku. Stavá se to víceméně z minuty na minutu. Najednou vám například ochabne ruka, případně nemůžete mluvit, artikulovat, spadne koutek, přestanete cítit dotek, neudržíte rovnováhu, přijdou závratě. Záleží na tom, jakou část mozku mrtvice postihne. Většinou to bývá na polovině těla. Teď jsem vyjmenoval nejčastější příznaky, ale cevní mozková příhoda je poměrně rozmanitá, protože mozek zajišťuje spoustu funkcí, má spoustu tepen a záleží na tom, která se uzavře. 

Má člověk šanci poznat, že laicky řečeno „mrtvice přichází”? Šanci nějak reagovat? 

Ve výjimečných případech se stane, že velké cévní mozkové příhodě předchází malá. Což znamená, že na několik desítek vteřin můžete cítit například oslabení horní končetiny, pak se to po minutě zlepší a vlastně se jakoby nic neděje. To je ale varovný signál, úplně kritická situace. Přestože se pak můžete cítit relativně v pohodě, tak je to zpravidla předzvěst problému, který může být fatální. 

Takže je lepší okamžitě volat záchranku? 

Pokud má člověk podezření na cévní mozkovou příhodu, tak určitě ano. Vůbec nedoporučuju se nechat k lékaři odvézt po vlastní ose nebo k němu sám jet. Pokud vyjede sanitka, tak my už tady víme, že se máme připravit, že k nám jede pacient s podezřením na mozkovou mrtvici. Žádný čas neztrácíme, domluvíme cétéčko, čekáme na něj, od příjezdu pacienta k vyšetření na počítačové tomografii to trvá třeba pět minut. Pokud by pacienta někdo dovezl po vlastní ose, tak může trvat desítky minut, než se k nám přes urgentní příjem a vyšetření dostane. 

Čas je ohledně případných následků i léčby nepochybně u mozkové mrtvice klíčový. 

Absolutně. Při uzávěru mozkové tepny jde o minuty. Přežití mozku je individuální, může být i hodiny, ale každou minutou pacient ztrácí miliony mozkových buněk a poškození může být nevratné a fatální. Na tomografu velmi rychle vidíme, jestli je tam krvácení nebo ucpaná céva a můžeme okamžitě zvolit vhodnou léčbu. 

Jaká je pravděpodobnost, že někdy můžu skončit tady u vás na oddělení?

Poměrně nemalá. Mozková mrtvice postihne každého čtvrtého až pátého člověka. 

Přibývá případů mozkové mrtvice? 

Neřekl bych, že se statistika nějak výrazně mění. Pravdou je, že populace stárne, což je faktor, který navyšuje počet onemocnění, protože cévní problémy jsou asociovány s věkem. Na druhé straně se zlepšuje prevence, máme lepší a zdravější životní styl, modernější medicínu. Takže tu máme dva faktory, které jdou přímo proti sobě. Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky nepochybně nějaká čísla k dispozici má, ale já bych neřekl, že z nich lze za poslední roky vyčíst nějaké dramatické změny. Pokud nějaké, tak spíše v tom pozitivním smyslu. 

Jak lze mozkové mrtvici předejít? Co by měli lidé dělat, aby snížili riziko, že je postihne? 

Rizikové faktory jsou vysoký krevní tlak, vysoký LDL cholesterol, kouření, cukrovka, obezita, nedostatek pohybu, stres, roli mohou hrát i genetické dispozice. Vyloučit nelze nikdy, ale riziko mrtvice zcela jistě snižuje zdravý životní styl, snížení cholesterolu, mít krevní tlak pod kontrolou, dostatek pohybu, nekouřit.

Jak se mozková mrtvice léčí? 

Záleží na typu. Pokud jde o krevní sraženinu a ucpanou cévu, tak se ji snažíme rozpustit léky nebo ji mechanicky odstranit. V případě prasklé cévy a krvácení potřebujeme krev zastavit. Biologicky jsou to opačné děje a tomu přizpůsobujeme i léčbu. Jediný způsob, jak můžeme rozlišit, jestli jde o ucpanou nebo prasklou cévu, je počítačová tomografie. Na ní poznáme, o jaký typ mozkové mrtvice se jedná, a můžeme zvolit vhodnou léčbu. Tady ve Zlíně to máme nastavené tak, že pokud lékař diagnostikuje v terénu podezření na mrtvici, jde pacient přímo ze sanitky na tomograf. Jakmile známe diagnózu, můžeme sraženinu léčit dvěma způsoby. Buď se to děje farmakologicky, to znamená, že podáváme trombolytika, tedy léky, které mají schopnost rozpustit krevní sraženiny. Trombolýza byla v České republice jako léčba schválena od jara 2003 a hned byla používána i tady ve Zlíně.  Trombolytikum má schopnost u třetiny nemocných zcela tepnu zprůchodnit nebo u další třetiny ji zprůchodnit částečně. Pro nemocného to znamená, že dojde buď k úplné nebo částečné obnově krevního proudu v postižené oblasti. To se projeví úplným nebo částečným odezněním příznaků mrtvice. Druhou možností je mechanická trombektomie. Lékaři pomocí speciálního katetru (jemné trubičky) proniknou cévním systémem až do mozku, a to většinou přes tepnu v třísle. Potom najdou místo, kde krevní sraženina blokuje tok krve, speciálním nástrojem (tzv. stent retrieverem, pozn. redakce) ji zachytí a vytáhnou ven. Okamžitě tak obnoví průtok krve do postižené části mozku.

Kdy se tato léčba používá?

Pouze u ischemické mrtvice, tedy způsobené sraženinou, nikoliv krvácením. A u pacientů, u kterých nelze použít trombolýzu, nebo v případech, kdy léky nestačí. A opět platí, že čas rozhoduje. Musí být provedena co nejrychleji – ideálně do šesti  hodin od prvních příznaků. Ovšem pozor, ne každý pacient je pro mechanickou léčbu vhodný. 

Jak tomu mám rozumět? 

Například hraje roli věk. Pro mechanické odstranění musí být sraženina dosažitelná katetrem. A dostat se z třísla do mozku není snadné, starší lidí mají vinutější tepny, takže je to u nich ještě obtížnější. Tato metoda se používá hlavně u případů, kdy jsou uzavřené větší tepny. Asi u deseti procent pacientů tuto metodu využít nemůžeme. 

Lze označit tuto mechanickou metodu za revoluční? 

Jednoznačně. Umožňuje zachránit mozkové buňky, které by jinak kvůli nedostatku kyslíku rychle odumřely. Výrazně zvyšuje šanci na plné zotavení bez trvalých následků. V některých případech může bez nadsázky zachránit život a ještě plnohodnotný život bez větších následků. Uzavřená mozková tepna způsobuje neuvěřitelně dramatickou změnu zdravotního stavu v řádu minut nebo hodin. A pokud rychle sraženinu odstraníte, tak v ideálním případě pacienta v podstatě okamžitě uzdravíte. Mechanickou trombektomii považuju za jeden ze zázraků medicíny posledních deseti let. 

Ve Zlíně zatím ale tato nejmodernější léčba dostupní není. 

Mechanickou trombektomii provádí výhradně k tomu určená specializovaná centra, kterých je v Česku momentálně třináct. Ve Zlíně takové centrum zatím nemáme, ale já věřím, že se tu zřídit podaří. Právě letos bude certifikační řízení, díky kterému by se počet center mohl rozšířit. A my děláme maximum, abychom se do tohoto řízení přihlásili. Je to moje velké přání, abychom to dokázali. 

Co tomu brání?

Úspěšné splnění certifikace, to není jen technologická záležitost. Přístroje nakoupíte, v tomto směru jsme připraveni. Mnohem složitější je mít kvalifikovaný personál. Tam je zakopaný pes a podmínky, které musí takové centrum splnit, jsou mimořádně náročné. 

Co mladí lidé? Týká se jich mrtvice také?

Pokud dostane mozkovou mrtvici člověk mladšího data narození, tak může být příčinou třeba genetická porucha krevní srážlivosti nebo trauma, kdy si člověk prostě třeba nějakým nenadálým pohybem krku, lidově řečeno škubnutím hlavy, poškodí cévu a vytvoří se sraženina. Takže ano, občas tady máme i mladé pacienty. 

Jak dlouhá bývá rekonvalescence po mozkové příhodě? S jakými trvalými následky se pacienti nejčastěji potýkají?

Jsou lidé, kteří odejdou po týdnu, vrátí se do běžného života a nemají žádné následky. Někteří naopak pacienti umírají, jiní s následky doživotně bojují. Zbytek pacientů je prostě někde mezi těmito dvěma krajními polohami. 

Dá se mozkové příhodě předejít?

Garantovat, že mrtvici nedostanete, to reálné není. My samozřejmě lidem říkáme všechna možná preventivní doporučení, co dělat, aby se riziko snížilo. Ale toto je spíše otázka na jiné, to hlavně stát by měl lidi motivovat ke zdravějšímu životnímu stylu, aby více dbali na své zdraví. 

Je situace lepší v této oblasti zdravotnické péče než třeba před patnácti lety? 

Samozřejmě ano. Dříve dostali pacienti trombolýzu v průměru za šedesát minut od příjezdu do nemocnice. Dnes je tento průměr dvacet minut, většinou i méně. A teprve deset let nám pomáhá mechanická léčba. 

Máte za sebou případ pacienta, který vás osobně zasáhl nebo dodnes motivuje?

Vzpomínám na jednu paní, která neměla daleko do stovky. Nebylo jí dobře a byla to mozková mrtvice. Během dvou dnů jsme jí pomohli a vrátili do domácího prostředí prakticky bez následků. Já jsem z jejího příkladu potvrdil svoji hypotézu, že o tom, jestli a jakým způsobem má být ten či onen pacient léčený, by neměl rozhodovat třeba jen věk, ale spousta jiných faktorů. 

Kam se bude léčba mozkové mrtvice posunovat v příštích letech? Může v ní hrát nějakou výraznější roli třeba umělá inteligence? 

Velký potenciál vidím ve farmakologické léčbě, ta by mohla být účinnější. V Brně, kde působím jako vedoucí cerebrovaskulárního výzkumného týmu v Mezinárodním centru klinického výzkumu, provádíme desítky, stovky experimentů, vlastně pořád. Věřím, že se nám průlom podaří. 

Jak jsme na tom v případě diagnostiky a léčby mozkové mrtvice ve srovnání se světem, Evropou? 

Patříme ke světové špičce. V Evropě jsou možná dvě, tři země jako třeba Holandsko nebo Rakousko, kde je péče v této oblasti stejně dobře organizovaná jako u nás. V drtivé většině zemí, mezi které patří i USA, jsou časy, v jakém dokáží lékaři nasadit životně důležitou léčbu u mozkové mrtvice, výrazně delší než u nás. 

Do Zlína jste přišel v roce 2023. Co se vám tady za dva roky podařilo? 

Určitě pozitivní je, že se nám podařilo zavést do běžného používání speciální zobrazovací nástroj propojený s tomografií. Používá i umělou inteligenci a dokáže nám zobrazit, jaká část toho mozku je poškozená, kterou část můžeme zachránit. Aplikaci má každý lékař na mobilním telefonu nebo monitoru počítače, vidí na ní tepny, poškození. Můžu vám to tady ukázat na náhodně vybraném pacientovi. Tady ta zelená barva (ukazuje na telefonu) ukazuje rozsah poškození, ta červená barva indikuje část, kterou už nelze zachránit. Tento nástroj máme zatím v kraji jako jediná nemocnice. 

A nějaké další změny? 

Už jsem o tom mluvil, výrazně jsme urychlili logistiku. Pacienti s mozkovou mrtvicí nebo podezřením na ni jdou ze sanitky přímo na tomograf. Časy, kdy jsme schopni pacientům nasadit nitrožilní léčbu trombolytiky nebo ho transportovat k mechanické trombektomii například do Olomouce, se zkrátil. 

A jaké tu máte plány a vize do budoucna?

Ten zásadní je, abychom prošli certifikací a zařadili se mezi iktová centra a mohli přímo tady ve Zlíně provádět mechanickou léčbu. A dalším toužebným přáním je, aby se nám povedlo nějak pomoci pacientům ze Vsetínska, protože ti jsou na tom momentálně v případě mozkové mrtvice asi nejhůře, co se dostupnosti potřebné rychlé péče a léčby týká. 

Jaké jsou možnosti jim pomoci? 

Je jich více, ale některá řešení narážejí také na platnou legislativu. Zkoušeli jsme například mobilní jednotku půjčenou z Velké Británie, což je vlastně takové malé iktové centrum, kdy přijede lékař za pacientem a přímo v autě provede tomografii a nasadí léčbu, takže ušetří kritický čas. Ale právní ukotvení pro takové zásahy zatím chybí. Toto řešení je komplikované i co se týká personálu, protože podle atomového zákona v České republice počítačovou tomografii musí obsluhovat radiologický laborant. A to je jedna z nejhůře sehnatelných profesí v medicíně. Další formou mohou být například telekonzultační služby, ale i tady je kamenem úrazu legislativa. V tomto za světem bohužel trochu zaostáváme. 

Takže je rozdíl, pokud dostane člověk mozkovou mrtvici někde v údolí Velkých Karlovic, nebo třeba ve Zlíně. 

Dá se to tak říci, bohužel čas v případě uzavřené mozkové tepny ošálit nelze. Ale pozor, situace není dramatická, nicméně rád bych přispěl k tomu, aby se situace pacientů ze Vsetínska v tomto směru zlepšila. Nějaké rozhovory na toto téma se zástupci ministerstva i vedením vsetínské nemocnice jsme absolvovali, takže se to snad pohne pozitivním směrem. To je můj další velký a nelehký úkol do budoucna. 

ROBERT MIKULÍK 

• Narodil se v roce 1970 v Olomouci. 

• Žije v Brně, ale větší část týdne tráví ve Zlíně. 

• Většinu své profesní kariéry strávil ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně, kde i nadále zůstává vedoucím cerebrovaskulárního výzkumného týmu v Mezinárodním centru klinického výzkumu. 

• Je zakladatelem a předsedou Národní výzkumné iktové sítě Stroczech, zakladatelem a koordinátorem RES-Q, což je Registr kvality iktové péče Evropské iktové organizace, užívaný 2 000 nemocnicemi v 95 zemích světa. 

• Je spoluautorem strategie Evropského akčního plánu v oblasti cévních mozkových příhod 2018-2030. 

• Je rovněž členem mnoha mezinárodních a národních organizací, například Evropské iktové organizace, kde vede program pro zlepšení iktové péče ve východní Evropě. 

• Výzkumná činnost jeho týmu zahrnuje vývoj a implementaci inovativních metod pro hodnocení, léčbu a prevenci cévní mozkové příhody. Výzkumné portfolio je navrženo vertikálně napříč celým spektrem od základního výzkumu po klinický výzkum a vytváření sítí.

• Na Konferenci Evropské iktové organizace byl v roce 2017 oceněn za svůj přínos péči o cévní mozkové příhody cenou Spirit of Excellence. Cenu získal za své dlouholeté a úspěšné aktivity v oblasti organizace péče o cévní mozkové příhody a jejich léčby na národní i mezinárodní úrovni.

• Ve volném času se věnuje sportu, cyklistice. 

PREVENCE 

Aby člověk snížil riziko mozkové mrtvice, je potřeba se soustředit hlavně na prevenci – tedy životní styl a kontrolu rizikových faktorů. Mrtvici totiž často předchází jasné varovné signály, které ale lidé často ignorují.

• Udržovat zdravý krevní tlak. Vysoký tlak je největší rizikový faktor mrtvice. Cíl: ideálně pod 135/85 mmHg. Pravidelně měřte tlak a neignorujte léky, pokud  je lékař předepsal.

• Nekouřit. Kouření zvyšuje riziko mrtvice až dvojnásobně. Zhoršuje stav cév a podporuje tvorbu sraženin.

• Mít cholesterol pod kontrolou. Vysoký “špatný“ LDL cholesterol podporuje ucpávání cév. Pomáhá omezení živočišných tuků, smaženého jídla a průmyslově zpracovaných potravin.

• Hlídat si cukrovku. Cukrovka výrazně zvyšuje riziko poškození cév. Léky, dieta, pohyb a pravidelné kontroly jsou zásadní.

• Hýbat se. Doporučení: alespoň 30 minut pohybu denně – chůze, plavání, kolo. Pohyb podporuje cévní pružnost, snižuje tlak a stres.

• Zdravě jíst. Středomořská strava: více ryb, zeleniny, celozrnného pečiva, luštěnin. Omezit sůl, cukr, tuky a průmyslově zpracované potraviny.

• Omezit alkohol. Malé množství nemusí vadit, ale nadměrná konzumace je riziková. Ideálně max. 1–2 jednotky alkoholu denně (např. 1 malé pivo nebo 1 dcl vína).

• Vyhnout se stresu a pečovat o psychiku. Chronický stres zvyšuje tlak a zhoršuje návyky. Pomáhá spánek, relaxace, meditace, kontakt s blízkými.

• Pravidelné preventivní prohlídky. Krevní tlak, cholesterol, cukr v krvi – nečekejte na potíže. U mužů nad 50 let a žen po menopauze jsou rizika vyšší.

• Znát varovné příznaky a jednat rychle. Nejde o prevenci, ale o záchranu života: náhlá slabost v obličeji nebo končetinách, potíže s řečí, rozmazané vidění, závratě nebo ztráta rovnováhy. Volejte 155 – každá minuta může rozhodnout o životě nebo trvalých následcích.