Mladík z valašské vesnice prožil nedávno velkou slávu. Společně s kamarádem a maminkou vyrazil na speciální výlet do Prahy. 

Byl váženým hostem slavnostního galavečera, který v Obecním domě pořádal Český národní registr dárců dřeně společně s Nadací pro transplantace kostní dřeně.

Za přítomnosti manželky prezidenta Evy Pavlové převzal Tomáš Janota Zlatý kříž I. stupně jako poděkování za ochotu darovat kostní dřeň nebo krvetvorné buňky pacientům. 

Cenu převzalo rekordních 91 dárců z celé republiky. Jen díky těmto dobrodincům mohla být pacientům bez dárce v rodině transplantována kostní dřeň. Součástí večera bylo také výjimečné setkání vyléčené pacientky po transplantaci se svou dárkyní.

Kdy jste poprvé slyšel o registru dárců kostní dřeně a co vás přimělo se do něj nakonec přihlásit? 

Poprvé jsem slyšel o registru během jarních měsíců v roce 2023, kdy k nám do školy přišly sestřičky z fakultní nemocnice v Olomouci a o registru nám říkaly. I když je šance na to, že právě vaši kostní dřeň bude někdy někdo potřebovat, velmi malá, tak jsem chtěl pomoct a do registru se nechal zapsat. 

Právě tu vaši ale někdy docela brzy poté někdo potřeboval. Pamatujete si okamžik, kdy vám zavolali, že byste mohl někomu zachránit život? Jaké byly první pocity? 

V létě 2024 mi volali s tím, že se našel potenciální pacient, kterému by moje kostní dřeň mohla pomoci. V registru bylo asi pět lidí, kteří měli s daným pacientem dobrou shodu. Dva z nich odmítli. Já jsem neváhal ani vteřinu a hned jsem se dostavil na úvodní vyšetření do Olomouce. 

Jak dlouho jste přemýšlel, jestli do toho skutečně půjdete? 

Moc dlouho ne, jakmile jsem se seznámil se všemi riziky a co mě mělo čekat, tak jsem se rozhodl v podstatě okamžitě. 

Jak celý proces odběru kostní dřeně probíhal? Zvolil jste odběr z krve, nebo pánve? 

Zvolil jsem odběr z pánve, bylo to pro mě jednodušší a na základě vyšetření a nějakých osobních zdravotních rizik a problémů mi to lékaři doporučili. 

Jak moc to bylo bolestivá procedura? 

Tohle je pro každého strašně individuální, pro mě osobně to byl jeden z nejbolestivějších zážitků v životě. Den po odběru byl opravdu hodně těžký a náročný. Silná bolest přešla asi po třech dnech, celé to utichlo až po dvou týdnech. Nicméně jestli to má někomu pomoci, tak by to měl člověk obětovat. 

Co člověk cítí, když ví, že někdo na světě možná dostal druhou šanci díky němu? 

Jen pokoru a radost, nic víc. Já to bral jako samozřejmost. Vědomí, že jsem možná někomu zachránil život, mě hřeje na duši. 

Víte, komu vaše kostní dřeň pomohla? 

Ne, celý proces je anonymní. Vím jen strohou informaci, že to byla mladá žena z blízkého zahraničí. 

Jak vás poznamenala tato zkušenost? Díváte se od té doby jinak na zdraví nebo na život? 

Ano, vážím si každého dne, kdy nejsem nemocný, nachlazený nebo zraněný. 

Mladí bývají někdy označováni za sobeckou generaci. Co byste na to řekl? Vy evidentně máte životní priority nastavené dobře.  

Tohle je hodně sporný názor, se kterým se setkávám často. Lidé odsuzují mladé, protože podle některých nechtějí pracovat, nemají pokoru, jsou neslušní apod. Ale určitě to neplatí pro všechny, to ani náhodou. Já mám v tomto smyslu pozitivní vzor ve svých rodičích, tam je vždycky ten základ. Je pravda, že spousta mých známých a kamarádů se ptalo, co jsem za odběr dostal. To, že za odběr nemá dárce žádnou finanční odměnu, nemohli pochopit, a tenhle jejich přístup a pohled mě mrzí.

Proč si myslíte, že se stále tolik lidí bojí vstoupit do registru? 

Nedostatečná medializace, motivace a možná i odvaha. 

Co byste vzkázal lidem, kteří o registraci uvažují, ale pořád váhají? 

Jestli můžete jakkoliv někomu pomoct, tak to udělejte. Vás to nic nestojí a lidem to pomůže. 

TOMÁŠ JANOTA 

• Narodil se 16. 6. 2004 ve Vsetíně. 
• Vystudoval obor elektrikář silnoproud a nástavbový obor Podnikání a management.
• Prvním rokem pracuje v soukromé firmě jako elektrikář.
• Je svobodný. 
• Působí v roli fotbalového rozhodčího v krajských soutěžích, jeho dalšími zálibami a koníčky je hraní na kytaru, rybaření, cvičení, cestování. 

REGISTR DÁRCŮ 

• Stačí vyplnit dotazník, odevzdat vzorek slin z úst nebo malé množství krve.
• Z tohoto vzorku lékaři určí vaše tkáňové znaky.
• Pak jen čekáte, zda se někdy v budoucnu najde pacient, pro kterého budete vhodným dárcem. 
• Většinu lidí, kteří jsou v registru, lékaři nikdy nekontaktují.
• Pravděpodobnost, že se dárce z registru skutečně dostane k odběru, je poměrně malá – přibližně 1:100 až 1:200. 

ODBĚR KOSTNÍ DŘENĚ 

• Pokud se najde shoda, následují podrobná vyšetření a teprve pak samotný odběr. 
• Odběr z krve (asi 90 % případů)
• Dárce několik dní dostává injekce, které vyplaví krvetvorné buňky do krevního oběhu.
• Poté sedí několik hodin připojený na přístroj podobný tomu při darování plazmy.
• Krev se vrací zpět do těla, odeberou se pouze potřebné buňky.
• Odběr kostní dřeně z pánevní kosti (asi 10 % případů)
• Probíhá v celkové anestezii.
• Lékaři odeberou dřeň z kyčelní (pánevní) kosti, nikoli z páteře, jak se lidé často mylně domnívají.
• Dárce bývá v nemocnici jeden až dva dny.