První jídlo, které jsem uvařil:

Na to už si úplně nevzpomenu, ale pakliže se to počítá, tak nejspíš párek v rohlíku.

Jako dítě jsem nesnášel:

Koprovku. 

Jídlo od mých blízkých, na které nikdy nezapomenu:

Kynuté knedlíky od babičky a svíčková od mojí mamky. 

Poprvé jsem v restauraci uvařil:

Tuším, že jsem pekl klasické kuře s rýží. 

Mým kuchařským vzorem je:

Julius Löffler.

Z českých kuchařů mě inspirují:

Jan Punčochář, Oskar Grégr, Petr Hajný. 

Vařil bych v ní:

Určitě moderní českou kuchyni. 

Co se mi v kuchyni opravdu nepovedlo:

V začátcích toho bylo jistě dost, ale radši už si nevzpomínám. 

V kuchyni jsem mistr na:

Omáčky a asijskou kuchyni.

Musí se to v kuchyni udělat, ale k smrti mě nebaví:

Loupání čerstvých vajec.

Nejhorší hláška hosta je:

Bylo to dobré, ale…

Moje snídaně, oběd a večeře snů je:

S rodinou.

Česká, italská, nebo francouzská kuchyně?

Česká. 

My Češi v kuchyni neumíme:

Umíme všechno. 

Je práce kuchaře na celý život?

Pokud vaří pouze a la carte menu, tak nejspíš ne, ale jinak určitě ano.

Co host či obecně člověk, který nikdy nevařil, nikdy nepochopí:

Nejspíš to, jak může být naše práce fyzicky i psychicky náročná. 

Moje kuchyně po celodenním vaření vypadá jako:

Řídím se slovy Radka Kašpárka: Jedna ruka vaří, druhá uklízí, takže doufám, že naše kuchyně vypadá po celodenním vaření čistě. 

Netroufl bych si uvařit:

Fugu. 

Když jdu na jídlo do restaurace, dávám si:

Nejraději mám asijskou kuchyni.

Nejlepší jídlo, které jsem v životě jedl, bylo:

Těžko vybrat jedno jídlo, takže asi cokoliv v SIa Restaurantu šéfkuchaře Jiřího Štifta.

Kdybych nebyl kuchařem, byl bych:

Nerozumím otázce :-)

Moje sladká tečka:

Buchtičky s krémem od Petra Hajného z restaurace Zas a znova.