1. Proč jste se rozhodla zapojit do rodinného byznysu? A jak se k tomu přidala myšlenka založit organizaci Korunka pomáhá?

Náš táta začal podnikat hned po revoluci, kdy jsem byla ještě na střední škole. Už během studii jsem ve firmě pomáhala, tehdy jsme měli v pronájmu hotel v Luhačovicích. Do práce v hotelu jsem se úplně zamilovala. Možná to bylo i tou dobou, otevřely se hranice, začali sem jezdit turisté ze zahraničí a já měla pocit, že jsme světoví, když provozujeme hotel s restaurací. Taky byl o práci v tomto oboru velký zájem, nebyla nouze o personál. Práce v rodinné firmě mě dodnes baví a naplňuje. Myslím, že během více než třiceti let jsem chtěla odejít jen jednou, a to jen proto, že jsme měli s tátou jiné představy o vedení firmy. Korunku jsem na začátku začala dělat hlavně proto, abych si dokázala, že dokážu dělat i něco sama, bez táty. Ale časem jsem zjistila, že v tom vidím obrovský smysl, že už si neumím ani představit, že bych se dnes filantropii nevěnovala.

2. Jaké byly vaše začátky v Royal Spa? Prošla jste si firmou od píky – jak na ty první roky vzpomínáte?

Jako dcera ředitele a majitele firmy jsem to opravdu neměla moc lehké. Táta chtěl, abych začala v hotelu pracovat od nejnižší profese. Umývala jsem nádobí, pomáhala v kuchyni a tam mi to tehdy dávali, jak se říká lidově, pěkně sežrat. Uklízela jsem pokoje, dělala servírku, až jsem se opravdu dostala do mé vysněné recepce. Moc ráda na to vzpomínám, hodně mi to dalo. Vím, jak je každá tato profese náročná. A třeba pokojské mají dodnes můj velký obdiv.

3. Převzít firmu musel být velký milník. Kdy jste jako manažerka zažila tu největší krizi?

U nás ten přechod na druhou generaci byl jednodušší, protože ty poslední roky, co už byl táta nemocný, začal firmu přebírat bratr. Od začátku bylo jasné, že to bude právě on. Má na to vzdělání, umí jazyky, ale hlavně i táta věděl, že právě on je tím lídrem, který bude schopen vést firmu minimálně stejně dobře jako on. A tak se i stalo. Letos to bude deset let, co táta zemřel. My jsme se rozrostli o několik hotelů a dokonce jsme expandovali do Rakouska, kde naše společnost provozuje hotel v Bad Hofgesteinu, a to je zásluha hlavně mého bráchy.

4. Jakou největší výzvu jste musela překonat?

Určitě to byl covid. Byla to pro všechny nová situace. Velmi těžká a složitá. Na začátku se všechno zavřelo a my mohli ještě dál lázně provozovat, protože jsme zdravotnické zařízení. Sháněli jsme informace všude možně, ale nikdo nevěděl, co se bude dít, jak dlouho to bude trvat. Tehdy jsem se strašně bála. Ze začátku o to, aby se u nás covid neobjevil, a když už byl všude, aby nám nikdo z hostů nebo personálu neumřel. Všechna opatření jsme brali velmi zodpovědně a ty první dny jsme tady s nejbližšími kolegy trávili celé dny a domů jsme se chodili jen vyspat. A když nás zavřeli, přišel jiný strach. O to, aby se nám podařilo udržet firmu a naši zaměstnanci nepřišli o práci. Naštěstí to vše dobře dopadlo a snad už se to nikdy nebude opakovat.

5. Kdo byl nebo je pro vás tou největší inspirací? Předpokládám, že velkou roli sehrál váš otec.

Ano, velkou roli hrál táta, přece jen jsme spolu byli ve firmě více než dvacet let. Nebylo to vždy jednoduché, ale byli jsme na sebe hodně závislí. Maminka nám říkala, že máme zvláštní vztah, že nemůžeme být spolu ani bez sebe. Často to bylo jako jízda na horské dráze. Ale největší inspirací je mi právě bratr. Je velmi tvrdý sám na sebe a tudíž i na své okolí. A mě to nutí se pořád učit něco nového. Obdivuji jeho nasazení a jeho vizionářství. Také mě inspirují úspěšní lidé kolem mě. Ať jsou to ženy nebo muži v jakémkoliv oboru.

6. Jak se vám celé roky daří skloubit byznys, charitu a rodinný život? 

Když se chce, jde všechno. Je potřeba naučit se dobře plánovat a určit si priority. A tím, že se věnuji své neziskové organizaci Korunka pomáhá hlavně ve svém volném čase, je to jednodušší. Ale samozřejmě když máme před velkou charitativní akcí, jde firma na chvíli na druhou kolej. Vlastně na třetí, protože na prvním místě pro mě vždy byla a bude rodina. Teď když je mladší dcera už skoro dospělá, je to úplná pohoda.

7. Co byste si přála vědět, když jste jako ředitelka lázní začínala? 

Asi bych radši nechtěla nic vědět předem. Je to tak lepší, člověk neví, co ho čeká.

8. Jakou radu byste dala ženám, které zvažují manažerskou funkci nebo přemýšlejí o vlastních projektech? 

Určitě bych jim poradila, aby se nebály udělat první krok, i když nejsou stoprocentně připravené. Ani vedení firmy nebo osobní podnikání nejsou o dokonalosti, ale o tom, že se chcete neustále učit, pracovat na sobě, že se obklopíte lidmi, kterým budete moci věřit a také nebudete zapomínat na lidskost a empatii. A samozřejmě musíte dělat svoji práci s láskou.

9. Jaká je vaše dlouhodobá vize? Kam byste chtěla Royal Spa a taky Korunku dál posunout? 

Naší rodinné firmě bych přála, aby se jí dařilo plnit cíle, které si společně všichni dáváme. Aby si lidé začali více vážit práce ve firmách, které jim nabízí jistotu. Aby více lidí propadlo stejné lásce k tomuto oboru jako já před více než 30 lety. Práce ve službách je náročná, ale krásná. A náš obor lázeňství má velké kouzlo a také si myslím, že je to poslání. Pomáháte lidem po těžkých operacích vracet se zpátky do běžného života. A to je přece krásné.

10. Na co jste za těch třicet let v byznysu nejvíc hrdá? 

Samozřejmě na to, kde naše firma je. Že se pořád rozvíjí, roste a má své pevné místo na trhu. Ušli jsme obrovský kus cesty, ale věřím, že je před námi ještě spousta nových příležitostí a výzev, třeba i v jiném oboru.  Rodinná firma pro nás není jen podnikání. Je to velká zodpovědnost za to, co už jsme vybudovali, ne jen vůči našemu tátovi, ale naší rodině, společníkům a také všem, kteří nás na naší cestě doprovázejí, a to jsou naši kolegové, zaměstnanci, bez kterých by to nešlo. Snad v tom bude se stejným respektem, láskou a nadšením pokračovat i další generace.

VERONIKA CRHA ZÁHORSKÁ

• Má 51 let, žije v Luhačovicích, je spolumajitelkou rodinné lázeňské skupiny ROYAL SPA. Ve firmě se aktivně už více než 30 let podílí na rozvoji lázeňských hotelů v Luhačovicích a Ostrožské Nové Vsi.

• Zakladatelka charitativního projektu Korunka pomáhá, prostřednictvím kterého už více než dvacet let cíleně pomáhá nemocným a handikepovaným dětem, seniorům a sociálně slabým rodinám ve Zlínském a Olomouckém kraji.

• Za svou práci získala tato ocenění: Podnikatelka Zlínského kraje, Osobnost roku Zlínského kraje, CENA Ď, Žena regionu, Medaile za zásluhy Zlínského kraje, Cena morální autority armádního generála Emila Bočka, Žena roku.

• Má dvě dcery.